Niger
Převrat v Nigeru se překvapivě dostal i do zpravodajství v Česku. Na zemi, která se nachází takřka přesně uprostřed saharské Afriky a OSN ji označuje za nejméně rozvinutou zemi na světě, je to velmi slušný výkon. Nicméně Niger do zpravodajství patří.
Pro Evropu je země důležitá zejména kvůli dvěma věcem. Tou první je kontrola migrace ze zemí Sahelu. EU musí být zkrátka přítomná ve všech okolních zemích, pokud boj s migrací myslí vážně. Nikdo nemá tolik důvodů hledat budoucnost v Evropě jako obyvatelé zemí, kde jednoznačně vládne poušť. Druhou věcí je, že právě Niger a okolní země jsou ideální „schovávačkou“ pro islamistické teroristy a zástupci Islámského státu na západě Afriky představují ty nejbrutálnější.
A teď několik špatných zpráv. Nejen z příspěvků na sociálních sítích je zjevné, že do regionu se ve velkém stylu vrátil šéf ruských Wagnerovců Jevgenij Prigožin. Britský historik Mark Galeotti říká, že Wagnerovci jsou jakýsi „on stop shop“ pro autokratické režimy. Zajistí vám bezpečnost, pomůžou vám s propagandou, dají vám i nějaké peníze a na oplátku dostanou třeba koncesi na těžbu. Funguje to. Podobné převraty se odehrály v Mali, v Burkině Faso a poněkud horko je teď třeba v Senegalu. Výsledek je jednoznačný. Evropa ztrácí a ztrácí i Francie, protože jde o její bývalé kolonie. Z Nigeru dováží třeba uran. Uvidíme, jak si to Evropané/Francouzi nechají dlouho líbit.
Gruzie
Když už jsme u zemí, kde Evropa ztrácí vliv, můžeme si nově na seznam připsat i Gruzii. Poněkud překvapivě se tak neděje kvůli Rusku, ale tentokrát kvůli Číně. Gruzínský prezident Irakli Gabirašvili byl jediným evropským hostem pozvaným na zahájení World University Games v čínském Čcheng-tu.
Gruzie s Čínou podepsala další memorandum, které má vést k posílení gruzínské infrastruktury. Jak píše Politico, je to ideální koridor, jak při exportu čínského zboží obejít Rusko. Vztahy s EU navíc poškozuje evropská kritika Gruzie kvůli zacházení s vězněným exprezidentem Michailem Saakašvilim.
Pacifik
Zdá se, že jeden z mála, kdo chápe, že z geopolitického hlediska Evropská unie neprosperuje, je francouzský prezident Emmanuel Macron. Jde na to ovšem trochu zvláštně. Zatímco se mu pod rukama rozpadá tradiční sféra francouzského vlivu v Africe, vydal se hledat štěstí do Pacifiku. Tam kritizoval „nový imperialismus“, ale není úplně jisté, koho tím myslel, zda Spojené státy nebo Čínu.
Samozřejmě se nabízí Čína, ale ve stejnou dobu francouzský ministr Bruno Le Maire uzavíral v Pekingu poměrně zajímavé dohody. Na stranu druhou šéfka Evropské komise zrovna těžce kritizovala Čínu ve filipínské Manile. Pak se v tom vyznejte.
Itálie z kola ven
Lépe srovnaný kompas má italská premiérka Giorgia Meloni. Vyrazila za Joe Bidenem do Bílého domu a krátce po setkání její ministr obrany Guido Crosetto oznámil, že Itálie chce vystoupit z čínské iniciativy Belt and road. Itálie je mimochodem jediná země, která je členem G7 a zároveň členem čínské iniciativy.
