Green Deal v ohrožení
Když jsme v našem newsletteru psali, že poslední hlasování v europarlamentním výboru pro životní prostředí je špatným signálem pro Green Deal, nemýlili jsme se. Nařízení o návratu zemědělských ploch přírodě (zjednodušeně řečeno) sice míří na plénum Evropského parlamentu až za několik dní, ale zuří kolem něj slušná politická bitva.
Politico přišlo s dobrým postřehem, že Brusel byl jedno z mála míst, kde Green Deal politickou scénu nerozděloval. Byla jednotná a většina hlasování se uskutečnila bez větších kontroverzí. Tohle je skutečně velké první „selhání“ a tak trochu to připomíná situaci v členských státech, kde zelená opatření samozřejmě na odpor naráží a naráží na něj čím dál více i ve Spojených státech.
Tajemnice evropských Zelených Benedetta de Marte obvinila největší lidoveckou frakci, že vysílá smíšené signály. „Nemůžeme říkat, že chceme tranzici, kterou podporují občané, když děláme všechno pro, aby takovou tranzici nepodporovali,“ řekla s tím, že EPP se podle ní tak chová a politici berou „zpátečku“. V podstatě něco podobného říkají i socialisté.
Nechceme zelené a socialisty zklamat, ale pokud si toho nevšimli, tak je zjevné, že pro příští evropské volby se formuje vládnoucí koalice lidovců (EPP), konzervativců (ECR) a nejspíš i liberálů (Renew). Levice a zelená levice tak bude možná vůbec poprvé ze hry.
Skřípání v koalici?
Skřípe to i v české vládě, alespoň podle některých politiků, s nimiž jsme v uplynulých týdnech mluvili. Možná se domníváte, že napětí je mezi Pirátskou stranou a zbytkem koalice, ale není to tak. Napětí je mezi STAN a konzervativní částí ODS či KDU-ČSL.
Důvodů je hned několik, ale jeden je do značné míry ideologický. Konzervativcům se nelíbí osobnosti, které zamířily do Ústavního soudu, tedy Josef Baxa a Daniela Zemanová. Považují jejich názory za příliš liberální až progresivistické. Jejich zvolení ovšem nebyli konzervativní senátoři schopni zabránit a zdaleka nešlo jen o Tomáše Goláně, jak jste se mohli dočíst v médiích.
Další střet se odehrál v rámci konsolidačního balíčku, kde zástupci STAN tlačili velmi silně pro větší zdanění fyzických osob a někteří se netají sympatiemi k progresivní dani.
Nicméně právě „souboj“ o Ústavní soud je z hlediska budoucnosti země naprosto klíčový. A to zdaleka nejenom v Česku. Nikdo neovlivnil USA na roky dopředu tak jako Donald Trump, když doplnil Nejvyšší soud téměř výhradně konzervativci. Stačí se podívat na poslední rozhodnutí, že není možné na univerzitách v USA upřednostňovat studenty na základě rasy. Což je samozřejmě zcela v pořádku.
Státní podniky pryč
Státní podniky jsou reliktem socialismu (tato forma podnikání vznikla v roce 1988) a je již na čase, aby se jejich majiteli staly soukromé firmy. Autoři tohoto newsletteru nepatří k těm, kteří si myslí, že by stát měl vařit pivo, posílat dopisy, nebo vlastnit firmu na mezinárodní testování drůbeže. Nemusí ani řídit vlaky či povodí Odry.
Proč? Emoce stranou. Dlouhodobá data prostě ukazují, že to neumí a ta aktuální to jen podtrhují. Státní pivovar dnes oznámil propad zisku i tržeb, státní pošta po letech agonie poprosila vládu, aby ji rozdělila, lukrativní část raději prodala a té zbylé poslala 4,5 miliardy. A pak ji trvale dotovala.
A to je pošta podnik, který v uplynulých 15 letech většinou opravdu neřídili blbci. Naopak. Vezměte si ředitele pošty za posledních deset let. Namátkou Karel Kratina (už v roce 2008 dlouze popisoval jak na to, měl to rozmyšlené do detailu, klíč byl udělat ze státního podniku akciovou společnost a tím se do velké míry zbavit závislosti na politicích), Petr Sedláček (to samé), Marcela Hrdá, Martin Elkán…
Ano, ti lidé jsou specifičtí, určitě tam byla spousta politicky či jinak motivovaných kroků, které bychom ve své soukromé firmě nedělali, ale na druhé straně všichni jsou opravdu špičkoví manažeři a měli na to, aby dali na stůl racionální řešení, co s tímhle molochem dělat. A také to udělali. Akorát o ta řešení nikdo nestál.
Pošta je politicky třaskavé téma. Máme s obrovským přehledem nejhustší síť pošt v Evropě, ale zkuste zavřít v Bohumíně pobočku Blansko 3 a uvidíte. Co se dá čekat, že se stane? Autoři tohoto newsletteru požádali jednoho z významných insiderů o jeho pohled. Je poměrně stručný:
"Logistiku seskupíte do Malešic a prodáte, všechny ty baráky taky, ale až na výjimky jsou tak špatně řešený, že je nikdo nebude chtít za zajímavou cenu. Na Budějovický se dá udělat velká věc, to může mít i 30 tisíc metrů čtverečních, ale jinak je to velký špatný. Listovka, která to celý živila, je v prdeli, ty slavné Czechpointy pošta vlastně jenom kryje, reálně je to byznys pro O2. Pokud se má stát digitalizovat, proč by měla pošta dělat svoje standardní služby a navíc je ve velké bitvě s obecními úřady o to, kdo to bude dělat."
Víme, že je to nefér přirovnání, ale německá pošta je na burze, má tržby sto miliard eur, roste a vyplácí dividendy.
Poměrně smutný epitaf ministrů: Martina Peciny, Radka Johna, Jana Kubiceho, Jana Chovance, Lubomíra Metnara, Jana Hamáčka a Víta Rakušana.
Pod čarou
