Přečetli jsme za vás výroční zprávu PPF
Existuje v Česku pouze jedna výroční zpráva, která je kultem. Je to samozřejmě zpráva PPF, kde se většinou dozvíte něco nového, bývá velmi kvalitně zpracovaná a jsou tam fotky lidí, kteří se normálně nefotí.
Letošní zpráva vybočuje dvěma novinkami. Tou první jsou odkazy na videorozhovory s jednotlivými manažery, včetně šéfa Jiřího Šmejce. Nečekejte, ale žádný dvouhodinový podcast. Stopáž je jen o málo delší než 4 minuty. Šmejc stanovuje několik priorit. První z nich je odchod z Ruska, který se povedl a firma ostentativně zdůrazňuje, že se bude soustředit na trhy v západní Evropě. Druhou je prodej entit Home Creditu na Filipínách a v Indonésii. S cenou je Šmejc spokojen, mimo jiné proto, že firma neměla možnost získat bankovní licenci. Důležitější je vzkaz „stejným způsobem se budeme dívat i na další trhy v Asii“.
Třetí prioritou je Čína, kde šéf PPF „nevidí dlouhodobě způsob, jak byznys samostatně dělat“. Jednoduše řečeno tu máme další potvrzení odchodu z Číny. Zbytek rozhovoru se Šmejc věnuje pilířům podnikání a zdůrazňuje, že se podle něj zapomnělo na „kvalitu řízení“, protože prostředí byznysu přálo, což se změnilo.
Závěr rozhovoru věnuje byznysovým trendům a cílům skupiny PPF. S tím částečně souvisí i druhá novinka výroční zprávy, kterou je prostor věnovaný ESG aktivitám. Není žádným tajemstvím, že to je něco, co zakladatel Petr Kellner neměl příliš v oblibě. Lze to v brát jako potvrzení, že to je trend, kterému se žádný byznys neubrání. Ani PPF.
Kapitola nese název „udržitelnost“ nikoliv přímo ESG. Mluví se hodně o měření uhlíkové stopy a obecně o emisích CO2. Vidíme tedy důraz na „E“ (Enviromental) v rámci skupiny. Pokud jde o „S“ (Social), tak PPF věnuje samostatnou kapitolu CSR. U některých skupin se oba pojmy prolínají, nikoliv tady.
Pokud jde o vždy dlouho očekávaný úvodník Renáty Kellnerové stojí za pozornost dva momenty. Jedním z nich je věta „pochopila jsem, že PPF pro mě vždy bude daleko víc osobní než ryze podnikatelskou záležitostí“, které předchází zmínka, že chce připravit své děti, aby štafetu převzaly.
Byty opět pro ty, kteří si je zaslouží?
Zajímavý spor otřásá pražskou magistrátní koalicí. Zejména Piráti a Praha sobě v minulé koalici změnili pravidla pro přidělování městských bytů tak, že obyčejný pracující člověk platící daně na ně prakticky ztratil nárok. Zvýhodněni naopak byli bezdomovci, drogově závislí a celá řada problematických osob. To je také důvod, který vedl ke stovkám stížností ze sídlišť na Černém Mostě, v Řepích či na Barrandově, kde se v městských bytech začaly dít věci, které byste ve svém okolí viděli skutečně neradi.
Alexandra Udženija z ODS chtěla tuto praxi změnit a znovu zvýhodnit mladé rodiny, svobodné matky, seniory, lidi se zdravotním postižením či policisty, učitele a podobně. Pro svůj návrh měla i podporu opozičního hnutí ANO Ondřeje Prokopa, který pravidla kritizuje dlouhodobě. Změna se nicméně nelíbí Pirátům, kteří chtějí nadále zvýhodňovat problematické nájemníky. Původně se mělo o návrhu hlasovat už tento týden, ale roztržka vedla k tomu, že byl celý bod odložen na září.
Šok v Německu
O rostoucí síle německé AfD píšeme dlouhodobě. Němečtí politici a politologové se vždy spokojili s hodnocením, že kolem extremistů bude stačit vystavět sanitární kordon, aby se nedostali k moci. Tenhle kordon nicméně nyní dostal pořádnou ránu.
Šéf CDU Friedrich Merz v rozhovoru se ZDF připustil, že jeho strana může na komunální úrovni s AfD spolupracovat. Řev, který následuje napříč politickým spektrem, je pořádný. Nepomohla mu ani skutečnost, že spolupráci na vládní úrovni jednoznačně vyloučil. Za vyjádření přitom Merze odsoudili i někteří jeho spolustraníci a je otázka, zda ho to nebude do budoucna stát místo šéfa strany.
Levice se nevzdává (ve Španělsku)
Španělské volby skončily porážkou socialistického premiéra Pedra Sancheze, ale nebyla to tak velká porážka v jakou doufala jeho politická konkurence. Lidovci totiž nezískali dostatek hlasů, aby se jim podařilo sestavit vládu s pravicově populistickou stranou Vox. Politikům se ovšem nepodaří sestavit ani vládu levicovou.
Scénářů, které mohou nastat, není mnoho. Buď přijdou další předčasné volby a zemi do té doby povede Pedro Sanchez, nebo vznikne velká koalice, nebo menšinová Sanchezova vláda. Španělsko nicméně mělo být jednou z hlavních zemí, kde se ujme moci jasně pravicová vláda a občané vystaví stopku „woke experimentům“ Sancheze a jeho kolegů. To se nestalo, strach z Voxu byl zjevně větší. Levice se zjevně úplně bez boje nevzdá. Nejenom ve Španělsku. Samozřejmě poněkud mrzuté je, že Španělé zrovna předsedají EU.
