Protože chceme začít od začátku, připravili jsme pro první díl souhrn 30 významných dat české energetiky. Do přehledu jsme zařadili klíčové události, které podle nás nejvíce ovlivnily stávající situaci. Chybí Vám v tomto přehledu nějaké datum? Budeme rádi za Vaše připomínky.
1) 31. října 1991: Těžební limity
Vláda Petra Pitharta vydala na návrh ministra životního prostředí Ivana Dejmala usnesení č. 444 o územních ekologických limitech, které definovalo nepřekročitelné hranice pro těžbu v severočeských uhelných dolech. Jak dokládají přílohy, limity byly zakresleny fixou do grafických listů dobývacích prostorů. Usnesení dále vyzývalo k tomu, aby byly dobývací prostory ležící za limity přehodnoceny a zásoby uhlí odepsány. To se však nikdy nestalo. Oblast péče o životní prostředí byla premiérem Václavem Klausem prohlášena za „třešinku na dortu, který se teprve musí upéci“, čímž myslel privatizaci a zásadní změnu hospodářského systému. Přesto lze právě Klausovu vládu z pohledu investic, legislativy i snížení emisí označit za nejekologičtější v českých dějinách.
2) 6. května 1992: ČEZ
V letech 1948-1989 provozovaly veškerou energetiku na českém území České energetické závody. V roce 1992 vznikla akciová společnost ČEZ, která se vyčlenila právě z této státní firmy. V roce 2003 se energetická společnost ČEZ spojila s distribučními společnostmi. Dnes je Skupina ČEZ svou velikostí, aktivitami a strukturou srovnatelná s obdobnými západoevropskými elektrárenskými společnostmi. Přestože dominantní podíl akcií drží stát (69,78 %), jde stále o soukromou obchodní společnost, která musí plnit závazky vůči svým akcionářům. I kdyby tedy došlo k eskalaci energetické krize a nastala nutnost provozovat zdroje bez ohledu na jejich rentabilitu, firma by si takový krok nemohla dovolit, protože by hrozilo poškození minoritních akcionářů.
3) Listopad 1993: První větrník
ČEZ uvedl do provozu v krušnohorské lokalitě Dlouhá louka u Oseku první větrnou elektrárnu na českém území. Měla výkon 315 kW a jejím úkolem bylo prověřit vliv větrníků na životní prostředí, mimo jiné hluku na okolí. Od té doby se podařilo postavit pouhých 340 MW větrníků, přičemž nejvíce (232 MW) připadá na období 2006-2012, zatímco v letech 2020-2022 nevyrostl žádný. O to ambiciózněji vypadá cíl aktuálního vládního klimaticky-energetického plánu vybudovat do roku 2030 ve větrných elektrárnách 1500 MW (tedy v příštích 7 letech téměř 1200 MW).
4) 20. června 1996: Dlouhé stráně
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně v Hrubém Jeseníku byla rozestavěna na konci 70. let, brzy však vláda stavbu přerušila a o dostavbě rozhodla až v roce 1989. Elektrárna byla dokončena navzdory protestu ekologických aktivistů až v roce 1996 a od té doby posbírala několik ekologických ocenění (například cenu hejtmana Olomouckého kraje za přínos pro životní prostředí) a stala se vyhledávaným turistickým cílem. Z energetického pohledu dodnes reprezentuje suverénně nejvýkonnější a nejkapacitnější akumulaci v ČR. Zatímco největší česká baterie, která se staví ve Vítkovicích, poběží na plný výkon jen necelou hodinu a vyrobí 9,45 MWh elektřiny, Dlouhé stráně přes pět a půl hodiny a vyrobí 3 700 MWh.
5) 18. října 1995: Napojení sítě do Evropy
Před rokem 1989 byla československá elektrizační soustava napojena na východní soustavu MIR, která sahala až po Ural. Dne 18. 10. 1995 ve 12:30 se ji však podařilo v rozvodně Hradec u Kadaně trvale připojit k západoevropské síti UCPTE. Elektrizační soustava tak vstoupila jako první odvětví do Evropy. Do té doby však bylo třeba splnit spoustu technických podmínek, především garantovat frekvenci 50 Hz, což byl v předrevoluční době nedosažitelný úkol. Pociťovaly to i domácnosti u populárních digitálních hodin z východního Německa, které se řídily právě frekvencí a během jediného dne se zpozdily či předešly o desítky minut. Investice do modernizace sítí změnily i jejich podobu. Dobře vidět je to na přirozených ztrátách, které se podařilo za 30 let snížit na polovinu (nyní se pohybují na úrovni 5-6 %).
6) Prosinec 1997: První fotovoltaika
První fotovoltaická elektrárna v Česku měla výkon 10 kW a byla součástí parku obnovitelných zdrojů v Jeseníkách. Panely se později přesunuly do areálu jaderné elektrárny Dukovany. Pokud jde o velké solární farmy (nikoliv střešní instalace), stavělo se v ČR prakticky jen v období tzv. solárního boomu díky štědré dotační podpoře v letech 2009-2011 (nárůst o téměř 2000 MW). Na připojení nové pozemní FVE se pak čekalo dalších 12 let.
7) Srpen 1998: ČEPS
V atmosféře nadcházející liberalizace energetiky a vzniku trhu byla rozhodnutím valné hromady ČEZ vyčleněna Divize přenosové soustavy do 100% dceřiné společnosti, která postupně zahájila samostatnou činnost. ČEPS jako výhradní provozovatel přenosové soustavy spravuje 42 rozvoden, 75 transformátorů a trasy 400 kV o délce 3 724 km a 220 kV o délce 1 909 km, je spojovacím článkem mezi výrobou elektřiny a distribucí pro koncové spotřebitele a v rámci tzv. služeb výkonové rovnováhy dohlíží na zajištění rovnováhy mezi výrobou a spotřebou v reálném čase. Jediným akcionářem ČEPS, a.s., je od roku 2012 Ministerstvo průmyslu a obchodu. V návaznosti na transformaci energetiky musí ČEPS vynaložit značné prostředky na modernizaci sítě. V příštím desetiletí má naplánovány investice za zhruba 8,4 miliardy korun ročně.
8) 12. listopadu 1998: Český odsiřovací zázrak
Společnost ČEZ uvedla v Elektrárně Mělník do zkušebního provozu poslední odsířený uhelný blok. Završila tím sedmileté období, v němž odsířila 5 930 MW výkonu v uhelných elektrárnách. Šlo o nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický program v Evropě (v Německu trval stejný proces dvojnásobnou dobu). Díky celkové investici 111 miliard korun se podařilo snížit emise oxidu siřičitého a tuhých znečišťujících látek o 90 % a emise oxidů dusíku o 50 %. České uhelné elektrárny se tak z hlediska ekologie posunuly na úroveň těch západoevropských. „Český odsiřovací zázrak“, jak je někdy tomuto počinu přezdíváno, vyplynul z ekologické legislativy přijaté vládami premiéra Václava Klause (například ze zákonů o ochraně přírody, o vodách, o odpadech, o posuzování vlivů a životní prostředí atd.).
9) 1. ledna 2001: Energetický regulační úřad
Energetický regulační úřad vznikl na základě nového energetického zákona vyčleněním z Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí. Jeho úkolem je regulovat ceny, podporovat využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie a kogenerace, chránit zájmy spotřebitelů a držitelů licencí, podporovat a případně prošetřovat podmínky hospodářské soutěže a rovněž vykonávat dohled nad energetickými trhy. Úřad čelí dlouhodobé kritice z řad politiků i ekonomů, podle nichž dostatečně nechrání spotřebitele, je zbytečný a funguje pouze kvůli povinnosti vykupovat elektřinu z větrných a solárních elektráren. Kritici také vyčítají ERÚ, že dostatečně nevaroval před následky vysoké podpory solárních zdrojů při tzv. solárním boomu v letech 2009-2011.
10) 10. června 2002: Temelín
Jaderná elektrárna Temelín zahájila zkušební provoz prvního bloku. K tomuto okamžiku ovšem vedla dlouhá cesta. Investiční záměr byl vydán již v roce 1979 a počítal s výstavbou čtyř bloků! Již v prosinci 1989 spustilo hnutí Greenpeace (především na popud své rakouské odnože) kampaň Stop ČSSRnobyl! (později ČSFRnobyl) a v březnu 1990 vláda Petra Pitharta pozastavila práce na plánovaném třetím a čtvrtém bloku. O tři roky později vláda premiéra Václava Klause schválila alespoň dostavbu prvního a druhého bloku. Dnes šetří Temelín každý rok přibližně 12 milionů tun CO2, které by jinak vznikly při výrobě v uhelných elektrárnách. Za prvních dvacet let provozu vyrobil dohromady 254 TWh elektřiny, což odpovídá téměř čtvrtině spotřeby celé České republiky za stejné období.
11) 1. ledna 2005: Emisní povolenka
EU zavedla jako první na světě velký systém pro obchodování s emisemi skleníkových plynů coby jeden z hlavních nástrojů dekarbonizace. Každý rok dává do oběhu omezené množství emisních povolenek (které postupně snižuje), znečišťovatelé si je nakupují v aukci (případně je dostávají zadarmo) a následně s nimi mohou obchodovat na burze. Emise se měří a ověřují, a za překročení povoleného množství emisí se udělují pokuty. Systém čelí dlouhodobé kritice za to, že neplní svůj cíl nutit provozovatele snižovat emise a jen zdražuje elektřinu a teplo. Soustava se totiž bez fosilních zdrojů neobejde, a tak provozovatelé promítají každé zdražení povolenek do cen. Zatímco ještě v roce 2020 stála povolenka 20 eur, nedávno už překročila hranici 100 eur, a jednak brání návratu cen energií před energetickou krizí a jednak ohrožuje rentabilitu fosilních zdrojů. Kritici tvrdí, že za zdražením povolenek stojí spekulanti, kteří využívají toho, že systém umožňuje účastnit se trhu i subjektům, které nevypouštějí žádné emise.
12) 1. ledna 2006: Liberalizace trhu s elektřinou
Po větších odběratelích dostali možnost vybrat si dodavatele elektřiny i domácnosti, čímž se trh s elektřinou kompletně liberalizoval. Účet za elektřinu se v důsledku rozpadl na dvě části – platbu dodavateli za silovou elektřinu a platbu za tzv. regulované složky elektřiny. Spotřebitelé si na svobodný trh zvykali pomalu. Teprve až po čtyřech letech vyskočil roční počet změn dodavatelů v kategorie domácností nad sto tisíc. Přestože liberalizace zvýšila konkurenci a vytvořila tlak na cenu, ke kýženému zlevnění elektřiny v ČR ani většině evropských států nevedla, a to především kvůli hospodářské krizi, ekologickým daním a podpoře obnovitelných zdrojů elektřiny.
13) 1. ledna 2007: Liberalizace trhu se zemním plynem
Český trh se zemním plynem byl od vzniku samostatné republiky plně regulován. To znamená, že stát mohl jako vlastník tranzitní soustavy, podzemních zásobníků a většiny distribuce ovlivňovat všechny složky ceny (kromě nákupní ceny komodity). Po vstupu do EU bylo však nutné implementovat směrnice týkající se liberalizace trhu do českého práva, a tak se podobně jako v případě elektřiny oddělil i u plynu obchod od jeho přepravy a distribuce. Jako poslední dostaly možnost změnit dodavatele opět domácnosti, a tím byla liberalizace trhu fakticky dokončena. Koncoví spotřebitelé své právo na změnu dodavatele začali ve větší míře využívat až od roku 2010.
14) 22. března 2010: Ekoaktivisté proti ekologizaci
Aktivisté Greenpeace vylezli na komín elektrárny Prunéřov II na protest proti modernizaci tohoto významného zdroje elektřiny a klíčového dodavatele tepla pro Chomutovsko. Jeden z argumentů tvořila obava, že Prunéřov přispívá k vzestupu hladin oceánů. Z tohoto důvodu se do posuzování záměru na životní prostředí (EIA) kuriózně zapojily i Federativní státy Mikronésie, kterým údajně hrozí zaplavení v souvislosti s postupem klimatické změny. Kauza měla vnitropolitické dopady, kvůli sporu s premiérem Janem Fischerem musel odstoupit ministr životního prostředí Jan Dusík.
Kritici zpětně vyčítají aktivistům, že modernizační projekt zdrželi natolik, že elektrárna kvůli nižší účinnosti v důsledku spálila o několik milionů tun uhlí navíc. O šest let později vylezlo jedenáct aktivistů pod vlajkou Greenpeace obsadilo chladicí věž Elektrárny Chvaletice a strávilo na ní tři dny na protest proti ekologizaci jediného velkého zdroje elektřiny ve východních Čechách. Protože při upevňování transparentů věž poškodili, za další čtyři roky jim soud udělil peněžité tresty. Jedním z klíčových argumentů proti provedení ekologizační investice bylo, že elektrárna údajně není potřeba. V kritickém roce 2022 však dosáhla nejvyšší výroby v historii.
15) 31. prosince 2010: Solární tunel
Ve jménu unijního závazku do roku 2020 pokrýt 13 % výroby elektřiny obnovitelnými zdroji energie vytvořila Česká republika systém dotací, aby jim dodala návratnost. Na základě zákona o podpoře obnovitelných zdrojů z roku 2005 však pro fotovoltaické elektrárny nastavila příliš vysoké výkupní ceny elektřiny, čímž jednak v letech 2009-2010 nastartovala boom solárních elektráren v zemi, která neoplývá výraznou intenzitou slunečního záření, a jednak na mnoho let zatížila veřejné i soukromé rozpočty. Nejvyšší kontrolní úřad odhaduje, že do roku 2030 náklady na obnovitelné zdroje elektřiny převýší bilion korun, podstatnou část zaplatí tuzemští odběratelé na příplatcích ke spotřebované elektřině. Otázka, kdo za tuto situaci může, zůstává dodnes nezodpovězena.
16) Březen 2013: Paroplynka v Počeradech
ČEZ uvedl do provozu největší paroplynovou elektrárnu v Česku s výkonem 838 MW. Investiční náklady činily téměř 15 miliard korun. V prvních letech běžela elektrárna velmi sporadicky v okamžicích, kdy v Evropě nefoukal vítr a na trhu byla poptávka po elektřině. V důsledku čím dál častějšího nedostatku výrobních zdrojů se však postupně propracovala ke kontinuálnějšímu provozu. Výjimkou byl loňský rok, kdy kvůli extrémně drahému plynu poklesla výroba o 40 %.
17) 10. dubna 2014: Zrušení tendru na dostavbu Temelína
Téměř pět let po vyhlášení byla zrušena soutěž na dostavbu dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín. Společnost ČEZ rozhodnutí odůvodnila nízkými cenami elektřiny, které ohrožují ekonomickou návratnost investice, a chybějící záruky ze strany státu. Ty odmítla vláda Bohuslava Sobotky především v návaznosti na ještě čerstvé zkušenosti s podporou obnovitelných zdrojů. Zatímco náklady za zrušený tendr odhadl investor na stovky milionů korun, předpokládané náklady na výstavbu dvou nových bloků se pohybovaly ve stovkách miliard korun.
18) 15. května 2015: Aktualizace Státní energetické koncepce
Rok po „odpískání“ tendru na dostavbu Temelína vláda Bohuslava Sobotky schválila novou Státní energetickou koncepci, která říká, že energetika pro Česko bude postavena na jádru a obnovitelných zdrojích. Koncepce obsahovala šest základních variant dlouhodobého vývoje české energetiky do roku 2040. Nejpravděpodobnější vývoj byl obsažen v tzv. optimalizovaném scénáři, který počítal s růstem využití jádra, a obnovitelných zdrojů a naopak výrazným útlumem uhlí. Koncepce však nepřinášela žádné odpovědi na dvě tehdy stěžejní otázky české energetiky: Kolik a kde postavíme nových jaderných bloků a kde a jak budou prolomeny těžební limity na Mostecku.
19) 19. října 2015: Částečné prolomení těžebních limitů
Vláda Bohuslava Sobotky na výjezdním zasedání v Ústeckém kraji prolomila těžební limity na lomu Bílina. Jako hlavní důvody uvedla vysokou nezaměstnanost v regionu a význam vysoce výhřevného uhlí pro české teplárenství. Na lomu ČSA vláda současné limity zachovala, čímž na jednu stranu zachránila obec Horní Jiřetín a na druhou odepsala nejkvalitnější hnědé uhlí v Evropě. Z jednoho z usnesení vyplynul úkol pro ministerstvo průmyslu a obchodu v letech 2016–2020 každoročně vyhodnocovat Státní energetickou koncepci a do konce roku 2020 předložit vládě analýzu potřeb hnědého uhlí.
20) 12. prosince 2015: Pařížská dohoda
Pařížská dohoda byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu jako prováděcí ustanovení této úmluvy, které po roce 2020 nahradilo Kjótský protokol. Formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5°C. ČR se společně s ostatními členskými státy EU zavázala snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Dohoda byla přelomová také v tom, že ukládala dekarbonizační povinnosti nejen rozvinutým, ale i rozvojovým státům.
21) 16. února 2016: Zimní balíček
Evropská komise představila tzv. Zimní balíček, který předpokládal zásadní proměnu energetiky všech členských států směrem k čistým zdrojům, větší efektivitě a výrazným úsporám. Balíček však v návaznosti na zátěžové testy v roce 2014 zároveň poukazoval na bezpečnostní rizika v oblasti dodávek zemního plynu. Za to sklidil kritiku ze strany ekologických organizací a zastánců ambiciózní klimatické politiky, kterým se nelíbilo, že se unie po pařížské konferenci zaměřuje právě na zemní plyn, tedy fosilní palivo.
22) 27. dubna 2017: Ukončení těžby uranu v ČR
Z dolu Rožná na Žďársku vyvezli horníci poslední vozík s uranovou rudou. Tak skončil poslední uranový důl ve střední Evropě a nejdéle otevřený na světě. Z ložiska se podařilo vydobýt celkem 17 milionů tun rudy s 20 tisíci tunami kovu. Na českém území se od roku 1945 těžilo v 66 ze 160 ložisek. K největším světovým producentům uranu patří Kazachstán, Kanada, Austrálie, Niger, Rusko, Namibie, Uzbekistán nebo Spojené státy.
23) 28. dubna 2017: BREF/BAT
Směrnice o průmyslových emisích, která nabyla plné platnosti 1. ledna 2016, stanovila nové emisní limity pro velké spalovací zdroje provozované v zemích EU. Spousta elektráren a tepláren využila tzv. přechodného národního plánu, který umožnil do 1. července 2020 provést nezbytné nákladné a technicky náročné investice vedoucí ke splnění limitů. Jenomže už za pouhý rok a půl se měnila pravidla znovu, když Evropská komise schválila Závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) a vydala Referenční dokumenty o nejlepších dostupných technikách (BREF) s platností od 17. srpna 2021. Protože součástí byl i nový limit na zbytkovou rtuť, s níž v rámci EU dosud nebyly žádné zkušenosti, Evropská komise k limitům vytvořila institut individuálně posuzované emisní výjimky na provedení nezbytné ekologizace. Této možnosti využila naprostá většina velkých zdrojů – úřady rozdaly celkem 22 výjimek.
24) 15. listopadu 2017: Nové Ledvice
ČEZ zahájil zkušební provoz nadkritického uhelného bloku v Ledvicích. Zdroj s instalovaným výkonem 660 MW a účinností téměř 43 % vyšel investora na 30 miliard korun. Zahájení provozu se několikrát odkládalo, podle původního plánu se počítalo s rokem 2012. Přestože šlo o poslední nově vybudovanou velkou hnědouhelnou elektrárnu v ČR, i v tomto případě bylo nezbytné po vyhlášení nových evropských emisních limitů požádat o výjimku na zbytkovou rtuť.
25) 12. února 2018: První velká baterie
V Mydlovarech na Českobudějovicku spustila společnost E.ON zkušební provoz zařízení, které umožňuje ukládání elektrické energie. S výkonem 1 MW a kapacitou 1,75 MWh by dokázala pokrýt
denní spotřebu asi stovky rodinných domů. V porovnání s nejvýznamnějším českým akumulačním zařízením (přečerpávací vodní elektrárnou Dlouhé stráně) jde o velmi malé úložiště pro vyrovnávání lokálních výkyvů: Výkonově by mu odpovídalo 650 a kapacitně přes 2100 těchto baterií.
26) 11. prosince 2019: Green Deal
Evropská komise schválila Zelenou dohodu pro Evropu s cílem dosáhnout na úrovni EU klimatické neutrality do roku 2050, tedy čistých nulových emisí. V návaznosti na tuto ambici strategický dokument podpořila i Evropská rada složená z hlav členských států (v případě Česka šlo o premiéra Andreje Babiše). V roce 2021 EU přijala dílčí cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990 a navrhla opatření, která nabývají legislativní podoby v rámci balíčku Fit for 55. V témže roce byl schválen Evropský klimatický zákon, který učinil cíle právně závaznými. Nyní je třeba sladit dosavadní právní předpisy v oblasti klimatu, energetiky, stavebnictví a dopravy s novými klimatickými cíli. Program čelí od začátku kritice kvůli technické náročnosti, finanční nákladnosti i pochybnostem o dopadech na klima (podíl EU na světových emisích byl v roce 2021 pouze 8,6 %).
27) 1. března 2020: Covid
Období covidové pandemie se velmi výrazně projevilo i v oblasti energetiky. Protože omezit či zastavit provoz elektrárny nebo teplárny by bylo nemyslitelné, provozovatelé museli přijímat náročná hygienická opatření. Zároveň však kvůli bezprecedentnímu zpomalení ekonomiky čelili rekordně nízké poptávce po elektřině a extrémně nízkým cenám. Ve druhém čtvrtletí roku 2020 Ve druhém čtvrtletí se meziročně propadla spotřeba o 9,6 % a výroba o 12 %. Tento vývoj na mnoho měsíců prakticky paralyzoval jakékoliv investiční záměry v tomto sektoru.
28) 8. ledna 2021: Evropa na prahu blackoutu
Evropská energetická soustava zažila nejdramatičtější událost za posledních 14 let. Banální nehoda v chorvatské rozvodně vedla postupně až k rozpojení celoevropské sítě na dva ostrovy a riziku blackoutu na celém kontinentu. V „naší“ ostrovní části se frekvence snížila na 49,74 Hz, zatímco přebytkový „balkánský“ ostrov dosáhl 50,6 Hz. Po důkladném vyšetření incidentu se energetičtí experti shodli na tom, že situaci zachránily velké elektrárny – jaderné, uhelné a plynové – které díky velkým „roztočeným“ turbínám dokážou absorbovat nenadálé výkyvy a „podržet“ frekvenci blízko optimální hodnoty 50 Hz.
29) 13. října 2021: Energetická krize
Pád Bohemia Energy, milion zákazníků bez dodavatele elektřiny či plynu a nucený přechod statisíců zákazníků k dodavateli poslední instance. Tak vypadal nejviditelnější projev energetické krize v Česku. V průběhu roku 2022 pak ceny silové elektřiny na energetické burze vystoupaly až na dosud nepředstavitelnou úroveň 1000 eur/MWh. Vláda Petra Fialy čelila nejzávažnější energetické krizi v dějinách cenovými stropy a zavedením mimořádných daní pro energetické společnosti. Zvažovala také zestátnění ČEZu, ale nakonec se rozhodla pouze odkoupit plynárenskou infrastrukturu (zásobníky a plynovody). Jedním z významných důsledků bylo nastartování hyperinflace v celé ekonomice. Domácnosti a firmy v návaznosti na krizi začaly ve velkém kupovat tepelná čerpadla a střešní fotovoltaiku. O příčinách krize se dodnes vedou diskuze, energetičtí experti se však shodují na tom, že klíčová byla přílišná závislost na dovozu zemního plynu z Ruska a nedostatek alternativních stabilních zdrojů.
30) 17. března 2022: Nové Dukovany
Vláda Petra Fialy spustila výběrové řízení na výstavbu nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany. K tomuto kroku vedla dlouhá cesta. Předchozí vláda Andreje Babiše tendr odložila a zákonem z něj vyloučila ruské a čínské dodavatele. Pokud půjde vše podle plánu, výstavba se rozběhne v roce 2029 a provoz v roce 2036. Tzv. overnight cena (nezohledňující cenu peněz ani pravděpodobné průtahy a problémy při realizaci projektu) je odhadována na 160 miliard korun. Kritici poukazují na to, že nový blok bude pouze náhradou za již vysloužilé bloky a výstavba neúměrně zatíží veřejný rozpočet několikanásobkem původně odhadované ceny.
Pokud jste dočetli až sem, jste evidetně do energetiky zapálení stejně, jako my. Určitě si přihlaste odběr newsletteru na vysoke-napeti.cz.
