Je konec Čaputové definitivní?
Šokující politická bomba, která právě vybuchla na Slovensku, se neobejde bez „zákulisních“ a „zaručených“ konspiračních teorií. Takže tady jsou. Zuzana Čaputová je připravována na nový reprezentativní post v Evropě, nebo možná dokonce v NATO. Rozhodně není překážkou, že má poněkud problematickou znalost angličtiny.
Spekuluje se také o možném vývoji po parlamentních volbách a její roli při sestavování vlády. Čaputová má jako úřadující prezidentka pomoci straně Progresivní Slovensko obsadit vládní posty. Bude jmenovat nového premiéra, což je nejdůležitější ústavní právo prezidenta. Tento týden vyšel průzkum agentury IPSOS, kde se poprvé Progresivní Slovensko umístilo na druhém místě za stranou Smer. Média téměř okamžitě začala modelovat hlavní téma předvolebního boje – Fico vs. Šimečka (šéf Progresivného Slovenska).
Šimečka však tvrdošíjně prohlašuje, že premiérem být nechce. Jeho vysněným postem je ministr zahraničí. Průzkum však dává odpověď i na tuto otázku, na prvním a druhém místě důvěryhodnosti politiků se umístili Čaputová a bývalý premiér a šéf Hlasu Peter Pellegrini. Překvapivě třetí pozici získal premiér úřednické vlády Ľudovít Ódor (ani ne měsíc ve funkci).
Řešení premiérské hádanky je tak pro mnohé jasné. Až bude koalice „demokratických stran“ sestavovat vládu, kterou jmenuje prezidentka, bude prý premiérem nestraník, uznávaný ekonom, který se osvědčil jako předseda úřednické vlády. Tomu může nasvědčovat i další přehlížený detail. Ódor odstoupil z lukrativní funkce viceguvernéra Národní banky Slovenska. Pokud by se jednalo pouze o čtyřměsíční dočasné angažmá, bylo by pozastavení a následný návrat do NBS logický. Takto jeho odstoupení z NBS a odstoupení Čaputové z druhé volby dává určitou logiku.
Pokud si chcete přečíst celý příběh, objednejte si nový newsletter Neznámé Slovensko. Můžete tak učinit tady: nezname-slovensko.cz.
Za vším hledej banku
S tím, jak se blíží schvalování jednotlivých dílčích částí vládního úsporného balíčku, přibývá práce lobbistům. A ty největší lobby slaví zatím poměrně slušné úspěchy (jihomoravské vinaře vytýkáme samozřejmě před závorku).
Stavební spoření zůstane (byť s osekanou podporou) a stavebním spořitelnám nebudou smět konkurovat banky. Česko tedy zůstane jedním z exotů v Evropě (stavební spoření je rakouský poválečný výmysl, exportovaný reálně do Německa, Česka a na Slovensko), kde tento bizarní systém finanční podpory čehokoli schovaný pod termín stavební spoření bude platit dál. Tradičně silná lobby spořitelen může očekávat bonusy.
Daleko silnější úspěch však zaznamenala samostatná bankovní lobby. Jedno z mála opatření, které ve vztahu dominantní banka – submisivní klient dávalo nějakou vyjednávací pozici klientům, byla možnost změnit banku i v průběhu fixace hypotéky. Pro většinu lidí je hypotéka největší úvěr, jaký si v životě vezmou a je to i závazek nejdelší. Proto bylo opatření prosazené přes silný křik hlavních bank Sobotkovou vládou v roce 2016 účinné coby krok k ochraně spotřebitelů. Je až s podivem, jak dlouho trvalo třem největším českým bankám (i když šampus určitě bouchá i v Unicredit), než se jim ho podařilo shodit ze stolu. https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-za-predcasne-splaceni-hypoteky-si-budou-banky-uctovat-novy-poplatek-schvalila-vlada-40435410
Obvyklé argumenty, které padají pro zrušení této „bankovní brzdy“: konkurence nám přetahovala klienty, které jsme si ulovili, lidé si přece nemohou měnit produkty či banky, kdy se jim zachce. A argumenty, které padají pro ponechání: bylo to důležité pro spotřebitele ve vztahu k dominantním bankám.
Mě spíš napadá jedna otázka. Proč to těm velkým bankám reálně tak vadí? Hypotéky financují za velmi výhodných sazeb prostřednictvím HZL v době jejich poskytnutí, když jim někdo odejde, zůstanou jim levné peníze. Depozita klientů mají u ČNB uložená za 7 procent, to celé dohromady je přece podnikání snů. A ty marketingové akce bankovních prcků a nedochůdčat je přece nemohou rozházet. Nebo?
